Obec křesťanů směřuje svým působením k obnovování křesťanského života. Ve svých sborech shromažďuje lidi, kteří se chtějí stát křesťany způsobem přiměřeným současné době.
Středem jejího náboženského života je obnovená bohoslužba: Obřad posvěcení člověka. Svoje učení čerpá ze světového názoru, který vidí v činu Kristově rozhodnou událost v dějinách lidstva.
Obec křesťanů byla založena na podzim roku 1922 v několika městech v Německu. Podnět k jejímu založení vznikl ve skupině teologů, studentů teologie a dalších, kteří dospěli k názoru, že 20. století jakožto století strojů, informací a rozšířeného materialismu vyžaduje obnovu náboženského života.
S otázkou po podobě a možnostech uskutečnění takové snahy se obrátili na Rudolfa Steinera, zakladatele antroposofie. S jeho pomocí bylo možno najít z živého ducha současnosti novou podobu křesťanského kultu a života. 16.9.1922 sloužil Friedrich Rittelmeyer v Dornachu u Basileje první Obřad posvěcení člověka. Současně bylo dalších 44 zakladatelů — mezi nimi rovnoprávně i ženy — vysvěceno na kněze, kteří potom založili první sbory v Německu.
V prvních letech svého působení se rozšířila Obec křesťanů do několika zemí Evropy. První zemí neněmeckého jazyka bylo Československo, kde Obec křesťanů začala působit roku 1925. Samostatné sbory vznikly doposud v Německu, Švýcarsku, Česku, Rakousku, Holandsku, Belgii, Francii, Velké Británii, Irsku, Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku, Estonsku, Ukrajině, USA, Kanadě, Argentině, Brazílii, Peru, Kolumbii, Jižní Africe, Namibii, Austrálii, Novém Zélandu a Japonsku. Po změně politických poměrů vznikly sbory i v Gruzii, Rusku, Maďarsku a Rumunsku, které však nemají vlastního kněze. Další sbory se připravují.
Základem práce v Obci křesťanů jsou jednotlivé sbory, které tvoří členové, přátelé a děti. Do sborů jsou vysláni kněží a kněžky, kteří společně odpovídají za vše, co se má dít ve sboru jako ve společenství tvořícím se kolem svátostí. V sociálních a hospodářských záležitostech spolupracují s orgány sboru zřízenými k tomuto účelu. Větší počet sborů na určitém území se spojuje ve správní celek.
Kněžstvo se člení podle nových forem hierarchické zodpovědnosti ve faráře, správce a vyšší správce, z nichž jeden zastává úřad nejvyššího správce. Úkolem správců je, aby dbali o správné vykonávání kultu a kontinuitu práce sborů. V samotném učení však mají kněží svobodu.
Svátost chleba a vína, která našla v křesťanství různé formy, žije v nové podobě Obřadu posvěcení člověka. Toto zprvu neobvyklé jméno naznačuje, že člověk se stane člověkem teprve pomocí Kristovou, jenž daruje svou spásonosnou sílu všem, kdo Jej chtějí hledat, poznat a následovat. Svými čtyřmi základními stupni: zvěstováním evangelia, obětováním, proměňováním a přijímáním je tento obřad cestou člověka ke Kristu.
Jako je rok země rytmicky členěn ročními údobími, tak se člení i rok duše svátečními údobími křesťanského roku. Oltář a kultická roucha vyjadřují svými barvami zvláštní charakter, náladu jednotlivé sváteční doby. Barvy a tvary rouch a náčiní mají v zevním zobrazení zjevovat vyšší duchovní skutečnosti, které se dějí neviditelně během kultu.
Kolem Obřadu posvěcení člověka žije v Obci křesťanů dalších šest svátostí: křest, konfirmace, zpověď, sňatek, svěcení na kněze a poslední pomazání. Znamenají důležité přechody v životě člověka (křest, poslední pomazání, konfirmace) nebo zprostředkují Boží požehnání a sílu tam, kde se ocitá člověk před důležitými osobními rozhodnutími (zpověď, sňatek, kněžské svěcení).
Svátosti se připravují v osobních rozhovorech, které mají budit vědomí a porozumění pro jejich význam v životě. Osudová porada (zpověď) slouží rostoucí zodpovědnosti věřícího (změna smýšlení). Nikdo k ní není nucen.
Vedle svátostí se koná Nedělní obřad pro děti a — v souvislosti s úmrtím člověka — pohřeb dospělého a dítěte.
Své učení, zvěstované v kázáních, přednáškách a v náboženském vyučování, čerpá Obec křesťanů hlavně z Nového Zákona, kterému se snaží rozumět jako spisu inspirovanému z ducha. Starý Zákon se chápe jako spis připravující křesťanství. Z toho hlediska je člověk občanem dvou světů: jednak světa nadsmyslově-duchového, jednak světa pozemsky-přirozeného. Během života na Zemi může zapomenout na svůj nebeský původ a stát se pouhým členem pomíjivého světa.
Člověk se v životě mezi narozením a smrtí aktivně spojuje náboženským životem se světem svého původu. Kristus jakožto božský stvořitel světa se stal člověkem v Ježíši z Nazaretu a získal svým životem, utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním pro člověka ony síly, které ho vykoupí z pomíjivosti, pokud Jej člověk vědomě hledá.
Děti jsou přijaty do sboru křtem a dále doprovázeny až ke konfirmaci. Vědomé členství však vyžaduje dospělost. Proto se může konat krok k plnému členství teprve v tomto věku.
Lidé, kteří nebyli pokřtěni a konfirmováni v Obci křesťanů, mohou se stát členy tím, že se nejdřív zúčastňují svátostního života. Vyplynula-li z toho vnitřní jistota, že jim Obec křesťanů může poskytnout stálý náboženský domov, pak si zjednají jasno o tomto svobodném rozhodnutí a jeho následcích přijímacími rozhovory s knězem.
Od doby svého založení existuje Obec křesťanů díky dobrovolným příspěvkům svých členů a přátel. Kdo se chce zúčastnit zajišťování její činnosti, ten většinou přispívá pravidelně podle odpovědného zhodnocení svých možností. Výši přispěvku určí podle toho, jakou pro něj má toto náboženské společenství „cenu“ a čeho se může a chce zříci v osobní oblasti života. Nadto může každý volně darovat nebo odkazovat částky na určité účely nebo bez určení účelu. Sbor ročně zpravuje členy a přátele o potřebě a užívání finančních prostředků. Sbory odvádějí část svých výnosů na potřeby správních orgánů Obce křesťanů a na úkoly přesahující jednotlivé sbory.
Obec křesťanů byla při svém vzniku v Československu roku 1925 registrována jako náboženský spolek. Zákaz nacistů přerušil práci na tři roky (1942–1945). Roku 1951 pak zrušili komunisté všechny náboženské spolky, takže Obec křesťanů nemohla dále veřejně působit. Díky neúnavnému snažení faráře Josefa Adamce se udržela po celou dobu při životě.
Po pádu komunistického režimu obdržela začátkem roku 1990 od tehdejšího Občanského fóra povolení k obnovení činnosti. Od září 2002 je Obec křesťanů registrována jako náboženská společnost.
Obec křesťanů se nepokládá za samospasitelnou církev či „onu“ církev „pro všechny“. Je však otevřena všem, kdo se v ní chtějí shromáždit. Nezná zvláštní učení nebo trvání na několika vybraných pravdách víry (jako je to obvyklé v sektách), neboť křesťanství je universální. Obec křesťanů není ani „církví antroposofů“, ač uznává antroposofii Rudolfa Steinera jako podstatnou pomoc k obnovení teologie a křesťanského života vůbec. Antroposofie není „předepsaným předmětem“ věrouky. Do jaké míry ji chce jednotlivý člen nebo příznivec uznávat, záleží jen na něm samém.
Frank Peschel